Osobní zkušenosti s Colostrem: Michael (LR Magazín 2008-3; str. 36)

COLOSTRUM – ZKUŠENOSTI

To, že jsme se narodili, je osud a každý

bez výjimky jsme tady proto, abychom

splnili nějaký úkol, máme něco vykonat

nebo přehodnotit svůj dosavadní život.

Není lehké poznat smysl svého života,

leckdy jde o křest ohněm, protože co

může být pro rodiče horšího než naroze-

ní nemocného dítěte?

Já, třicetiletá maminka tříletého chlapeč-

ka Michaelka jsem již svůj smysl života

našla – cesta za tímto poznáním byla

sice trnitá a bolestná, o to větší je ale ra-

dost z toho, že vím, kterým směrem se

v životě vydat.

Ale od začátku… Před třemi lety jsem

si ke dni matek nadělila krásný dáreček

- chlapečka Michaelka. Za den svého

narození si vybral neděli a právě o neděl-

ňátkách se říká, že jejich život je šťastný.

A jelikož se jevil jako zdravé miminko,

byla jsem naprosto klidná. Michaelek byl

ale už zpočátku velmi plačtivé dítě, tak-

že jsem první týdny byla velmi nevyspa-

lá. Po mnoha opakovaných probdělých

nocích jsem si řekla tak ať, hlavně že je

zdravý, pro své dítě vydržím vše.

Byl to pátý týden jeho života, když jsem

na něm zpozorovala nápadnou bledost,

ta plačtivost se stupňovala, tušila jsem,

že něco není v

pořádku. Na-

vštívila jsem

tedy dětskou

lékařku, která

patří mezi ty lé-

kaře, kteří jsou

ve své práci

velmi pečliví a

nic nenechá-

vají náhodě. I

když mne tedy

uklidňovala, že

naše dítě bude

geneticky po

nás bledší, pro

jistotu mne

poslala do nemocnice na hematologické

oddělení. Z nemocnice jsme se vrátili až

po 14 dnech. Jeho bledost byla způso-

bena septickým stavem, ani krevní ob-

raz nebyl v pořádku. Během této první

hospitalizace prodělal léčbu několika

antibiotiky, lumbální punkci - to když se

jednoho dne nebyl schopen probudit –

nacházel se v lehkém komatu, a také

absolvoval svou první transfuzi krve kvůli

úbytku červených krvinek. Na tak malé

tělíčko až příliš. Ale tam jsem pochopila,

že Míša je bojovník, a to je jeho štěstí.

Při propouštění jsem ještě ani

zdaleka netušila, jak moc

toho štěstí a vůle bude po-

třebovat.

Od té doby začaly naše

pravidelné návštěvy he-

matologie, takže v rozmezí

dvou týdnů jsme docházeli

na odběry krve, při kterých

se hlídaly hlavní parametry

- počet leukocytů, erytro-

cytů, trombocytů, lymfocy-

tů a retikulocytů. Postupem

času lékaři zjišťovali odchylky od normá-

lu, a to u všech těchto hodnot. Erytro-

cyty od transfuze klesaly, lymfocytů bylo

zase příliš, trombocyty střídavě klesaly a

stoupaly a retikulocyty byly velmi nízké.

Po dvou měsících od propuštění jsme

byli proto opět hospitalizováni, tentokrát

pro punkci kostní dřeně. Výsledek byl za-

rážející, lékaři stanovili první náznak dia-

gnózy – poruchu krvetvorby, ale nového

typu. Právě to byl okamžik, kdy se jeho

stavem musel začít zabývat specialista.

Toho jsme našli ve fakultní nemocnice v

Olomouci, našeho případu se ujala sym-

patická doktorka, která je opravdu lékař-

kou na svém místě. Za tu dobu, co jsme

začali pobývat v nemocnicích v Ostravě,

Olomouci a Praze (v prvním roce Míšo-

va života těch hospitalizací bylo opravdu

požehnaně), jsem poznala mnoho léka-

řů, ale jen o několika z nich mohu říci,

že jsou pro mého syna dobrými doktory.

Nejen že skvěle znají svou profesi, svůj

obor, ale jsou zároveň úžasnými psycho-

logy, a ono jedno bez druhého nemůže

fungovat. V mnoha těžkých chvílích, kte-

rými jsme za tu dobu prošli, jsem potře-

bovala vědět, že je tu ten lékař pro mého

syna, že bez výčitek odpoví na mé otáz-

ky, že bude mít zkrátka zájem. Takových

úžasných lidí je málo, ale dobrá zpráva je

ta, že EXISTUJÍ.

Náš pobyt v Olo-

mouci

se protáhl

na tři týdny, Míša

prodělal

několik

punkcí

kostní

dřeně a rýsovaly

první lékař-

ské

soudy. Za

primární

pro-

blém byla pova-

žována porucha

krvetvorby, která

byla diagnostiko-

vána jako APLA-

ZIE ERYTROPOEZY

PŘI BENIGNÍ LYMFOPROLYMFERACI

V KOSTNÍ DŘENI. Přeloženo do češtiny

Náš

mou

pro

ván

ZIE E

Michael