Největší MLM mýty (LR Magazín 2014-2; str. 27)
MLM – mýty a fakta
27
MÝTUS: Nedokážu to bez podpory rodiny…
FAKT: Vítězství je sladké, jakmile proměníme překážku v příležitost.
Ano, tento bod se od předchozího liší v tom, že nelze zcela ignorovat
názory našich nejbližších – přece jen s nimi žijeme, nejsou pouze
„kolemjdoucí“. Je ale důležité si uvědomit, že největší sílu koncentrujeme
pouze sami v sobě a to tím, že CHCEME. Pokud CHCEME DOOPRAVDY,
znamená to, že TOUŽÍME, a pokud TOUŽÍME, nezajímá nás, kolik lidí
nás pochvalně plácá po zádech a kolik nám naopak ukazuje záda. Svůj
úspěch si totiž budujeme jen a jen my sami. Vždy je podstatné pouze to,
co skutečně chceme a jak moc to chceme. Naučme se vnímat nedůvěru
okolí jako výzvu – a jsme-li pomyslným zapáleným ohněm, vnímejme ji
jako onu kapku oleje, která nás rozdmýchává. Karta se otočí a my
jednou budeme těmi, kdo s úsměvem poví: „Já jsem ti to říkal.“
MÝTUS: Nemám na to čas…
FAKT: Každý člověk na světě má denně
k dispozici 24 hodin.
Existují dva typy lidí: ti první stihnou v tomto časovém úseku posnídat, vybavit
děti do školy, vykomunikovat pracovní povinnosti, zajít si do stcentra, potkat se
na obědě s obchodním partnerem, vyřešit další pracovní nezbytnosti, zajít si ke
kadeřníkovi, vyzvednout děti ze školy, koupit jim zmrzlinu, procvičit s nimi
malou násobilku, večer si připravit prezentaci na další den, dát si sklenku vína
s partnerem, přečíst dětem pohádku a usínat s vizemi do dalšího dne. Druhý typ
lidí využívá tento čas k tomu, aby bědovali a hořekovali nad tím, jak se nic nedá
stihnout, jak je k nim život nespravedlivý a jak by potřebovali, aby měl den 48 hodin
(které by opět využili k hořekování). Jaký je mezi těmito dvěma skupinami rozdíl?
Tu první tvoří osobnosti, které řídí svůj čas. Tu druhou tvoří lidé, kteří jsou otroky
času a hodinové ručičky jim diktují, jak žít. Samozřejmě – každý z nás může být zaneprázdněný, a velmi. Nepomohlo by ale u druhé
skupiny osekat ze svého programu zbytečné činnosti, které nepřinášejí žádný efekt? Osobnost, která umí nakládat se svým časem,
má diář a umí s ním pracovat. Velmi dobře také ví, které úkoly ji okrádají o čas a může je delegovat na někoho jiného.
A co ví především – kvantita neznamená kvalitu.
MÝTUS: Budu ostatním pro smích…
FAKT: Snažit se někomu zalíbit znamená
nikdy nebýt sami se sebou šťastni.
Nikdy, ale opravdu nikdy, se nemůžeme zavděčit všem – to je fakt č. 1.
Fakt č. 2, a mnohem důležitější, je ten, že se nikomu zavděčit nepotřebujeme.
To, co si o nás ostatní myslí, je zcela bezvýznamné. Proč? Nikdy to totiž
neovlivníme. Budeme chtít působit mile, ale někomu se můžeme zdát úlisní,
budeme chtít vypadat sebevědomě, ale někomu můžeme připadat arogantní
– to, jak nás vnímají ostatní, zkrátka nepřeprogramujeme. Proto, snažme se
být vždycky takoví, abychom byli spokojeni sami se sebou, abychom se mohli
hrdě podívat do zrcadla a abychom byli šťastní. Nechovejme se tak, jak si
okolí přeje, abychom se chovali. Po své životní trase kráčíme sami se sebou,
nikdo nás nedrží za ruku a nikdo nám nezametá cestu. Pojďme tedy pevným krokem a mějme hlavu vztyčenou, bez ohledu na to,
co na nás pokřikují kolemjdoucí. Jejich reakce svědčí o tom, že se, na rozdíl od nás, ještě nepohnuli z místa.